sahá až na počátek dvacátého století...

   Tehdy student osteopatie William Sutherland zkoumal soubor rozpojených kostí lidské lebky a všiml si, že se dají snadno rozpojit a tudíž umožňují nepatrný pohyb lebečních kostí. To ale vůbec neodpovídalo tehdejší teorii, která byla vyučována, a to, že lebeční švy v průběhu života srůstají. Při pohledu na tvar spojů, které mu připomínaly rybí žábry, ho napadla myšlenka, jestli toto utváření nemůže sloužit k nějakému druhu respirace. Byl to pro něj velice silný okamžik, protože sám nevěděl, kde se tato myšlenka v jeho hlavě vzala. Začal se tedy intenzivně zabývat zkoumáním, kterému se v podstatě následně věnoval celý život.

    Experimentoval na vlastní hlavě, kterou si řemeny stahoval postupně v různých směrech a sledoval, jestli zaznamená nějakou reakci. A byl velice překvapen, když už po krátké době pociťoval bolesti hlavy a dokonce zažívací potíže. Vyrobil si pak speciální helmu, kterou si průběžně po několik měsíců nasazoval a zaznamenával další příznaky vyvolané stažením lebky, jako např.migrény, dezorientace a vnitrolebeční napětí. To ho utvrdilo v tom, že pohyb lebečních kostí má důležitou fyziologickou funkci.

   Jeho další zkoumání ho přivedla ke zjištění, že tento pohyb, který později nazval "primární respirací", je úzce provázán s jinými tkáněmi a probíhá rytmicky zcela bez ohledu na srdeční tep a plicní dýchání, a že ho neovlivňují žádné vnější svalové struktury. 

   Zjistil, že pohyb lebečních kostí je součástí pohybu, který vykazuje kraniosakrální systém těla - tvořený systémem blan pokrývající kraniální kosti, centrálním nervovým systémem, uloženým s durálním vaku, který propojuje lebku (kranium) s kostí křížovou (os sacrum). Dospěl k závěru, že původcem tohoto pohybu je inherentní životní síla organismu, kterou nazval "DECH ŽIVOTA" . 

   Dr.Sutherland v průběhu dalších let zjistil, že pohmatem citlivou a vnímavou rukou je možné tento pohyb zachytit a v kombinaci s jeho důkladnými anatomickými znalostmi tak dostával "obraz" zdraví pacienta. 

   Ve 40.letech 20.století vznikl první postgraduální kurz nazvaný "Osteopatie v kraniální oblasti" při americké škole osteopatie, který vedl právě Dr.Sutherland.

   Dalším lékařem, který významně ovlivnil vývoj metody a vlastně se zasloužil o její rozšíření a popularizaci ve světě, byl Dr.John Upledger, který v 70.letech min.stol. jako první začal učit i neškolené zájemce. I jeho vedl k zájmu o tuto metodu zážitek, kdy při asistování u operace míchy měl podržet část durální pleny tvořící vnější obal míchy, protože hlavní operatér potřeboval odstranit nádor a Upledger s překvapením zjistil, že není schopen plenu pevně držet, neboť se mu v rytmických intervalech pohybuje mezi prsty. Upledger se pak přihlásil do postgraduálního kurzu kraniální osteopatie a následně se pustil do vlastního klinického zkoumání tohoto pohybu. Během několika let vytvořil několik jasných a praktických tezí o důsledku traumat na primární respirační mechanizmus a psycho-fyziologickém přístupu k práci s traumatickými prožitky, který nazval somato-emocionální uvolnění. 

(čerpáno z knihy "Dech života", autor Michael Kern)

   Časem vzniklo více směrů, kterými se kraniosakrální terapie vyvíjela. V některých terapeut hledá bloky, diagnostikuje a pak se zaměřuje na řešení problému a během terapie s klientem hovoří. V jiných právě naopak.

Kraniosakrální terapie cestou hluboké relaxace

je směrem, který poskytuje tělu člověka maximální prostor s vědomím důvěry v jeho vlastní moudrost. Nediagnostikuje a v průběhu terapie se nemluví.

    Dovolím si ocitovat Vladimíru Skácelovou, která je autorkou této metody:    "Nemůžeme být chytřejší než Bůh. My nemůžeme vědět, co je právě teď pro tělo klienta nejdůležitější. A navíc, než najdete jeden blok, může si klient vytvořit X dalších." 

   Vladimíra Skácelová svou metodu vyučuje od roku 2004 pod názvem Kraniosakrální terapie cestou hluboké relaxace. Sama absolvovala kurz kraniosakrální terapie dle školy Dr.Upledgera, a časem, nejen na základě práce s klienty, ale zejména práce na sobě, vypracovala vlastní postup. K nastínění její cesty, si opět dovolím citaci:

   "Ve své praxi jsem provedla tisíce terapií s vynikajícími výsledky. V mnohém jsem se však odklonila od zažitých dogmat a naslouchala jsem pouze své intuici, která mě sama vedla odlišnou cestou. Naučila jsem se při práci zcela ztišit a vnímala jsem, jak svými myšlenkami, postoji i svým přístupem ovlivňuji vše, co se pod mýma rukama děje. Čím dál víc jsem si uvědomovala svou roli jako terapeuta a naučila jsem se, že jediný správný přístup ke klientovi je umožnit mu, aby celý proces, který nástroji kraniosakrální terapie uvedu do pohybu, řídilo pouze jeho tělo a mocná síla vyšší Inteligence.

   Práce terapeuta se stávala mou "meditací v pohybu". 

   Začala jsem více vnímat a uvědomovat si přírodní zákonitosti, do kterých jako lidská bytost nevyhnutelně patříme.

   Pochopila jsem svou roli v tomto procesu jako roli prostředníka, který umí ve správnou chvíli - kdy je klient připraven, použít nástroje, které ovládá, aby mu pomohl doslova nastartovat jeho vlastní samoléčící procesy v jeho těle.

   Každý z nás tuto schopnost máme, ať si to uvědomujeme, či nikoliv, jen ji bohužel neumíme využívat. Pochopila jsem, že pouze klid a hluboká relaxace tyto síly probouzí a uvolňuje.

   Stejně tak jsem pochopila, že nemusím znát místa blokád, nemusím diagnostikovat, hodnotit, analyzovat a už vůbec ne léčit, a přesto se klient uzdravuje. A to nejen na fyzickém těle, ale cítí se lépe zejména psychicky.

   Celé jeho tělo se dostává do harmonie, naučí se zklidnit, uvolnit a postupně se mění i jeho metabolismus. Neodeznívá pouze jeden problém, se kterým přišel, ale i mnoho dalších. Klient se doslova mění ze dne na den a to znamená, že jsem pracovala správně, v souladu s přírodou, s ním i se sebou.

   Vytvořila jsem překrásnou terapii, která je hlubokým zážitkem nejen pro klienta, ale i samotného terapeuta."

Tolik slova Vladimíry Skácelové.

Odkaz na web V.Skácelové:   www.v-laska.com/